Malá past na klienty stavební spořitelny...

O výhodách a jistotách stavebního spoření jste určitě slyšeli nebo četli již mnohokrát. Není také nic neobvyklého, když Vás v pravidelných intervalech zásobují spořitelny a jejich zástupci „výhodnými“ nabídkami nových smluv o stavebním spoření nebo zvýšením cílové částky – „samozřejmě se zachováním všech původních výhod“. Téměř polovina našeho národa nějakou smlouvu o stavebním spoření vlastní. I když v uplynulém desetiletí výnosnost stavebního spoření postupně klesala, hlavně díky zásahům státu do výše státní podpory, tak se stále jedná o oblíbený finanční produkt. V portfoliu rodinných financí má prostě své oprávněné místo.

Dnes se s Vámi ale chci podívat na menší ( nebo větší? ) zemětřesení, které jste možná sami v tomto segmentu v nedávné době zaregistrovali.

Stavební spořitelny totiž začaly jednostranně a zcela nekompromisně vypovídat svým klientům smlouvy staršího data, které byly spojeny s vyššími úrokovými sazbami ( oproti těm aktuálně nabízeným ) a další řadou finančních zvýhodnění. Mnozí klienti jsou zaskočeni takovým jednáním a nesou je velmi trpce. Je tomu jen pár měsíců, kdy byli osloveni svou stavební spořitelnou s nabídkou zvýšení cílové částky u těchto starších smluv ( samozřejmě za poplatek ) s prodejním argumentem  „zachování původních výhod a úrokových sazeb“. Většina těmto argumentům podlehla a teď taková rána pod pás! V součtu všech pěti stavebních spořitelen se počet takto „postižených“ klientů nepočítá na desetitisíce, ale na statisíce. A to není zanedbatelné číslo oprávněně rozhořčených klientů, které tímto krokem spořitelny rozzlobily a posunuly tak popularitu stavebního spoření opět o stupínek níže. Paradoxně oproti svým vlastním dlouhodobým potřebám a cílům.

Lze se proti tomuto jednání bránit a co tomu říká kontrolní orgán, tedy Česká národní banka? Kdo by čekal nějaká rázná vyjádření na ochranu spotřebitele, tedy účastníka stavebního spoření, ten je na omylu. Na svých webových stránkách vydala ČNB pouze obecné vyjádření, že do smluvních vztahů mezi klienty a stavebními spořitelnami zasahovat nebude. Pokud klient s postupem spořitelny nesouhlasí, musí toto řešit občanskoprávní cestou, to je podáním žaloby u soudu. Že si běžný občan rozmyslí vstoupit do sporu s bankou, je víc než zřejmé, nemá k tomu ani finanční ani právní zázemí. Stanovisko právníků stavebních spořitelen má ale také svou „selskou“ logiku. Tvrdí totiž, že právo ukončit smlouvu s tříměsíční výpovědní lhůtou mají oba účastníci smlouvy. Tedy nejen klient, ale i stavební spořitelna.

Co závěrem v této souvislosti doporučit? Osobně se domnívám, že spíše než bojovat se spořitelnami o zachování dosavadních podmínek na Vašich smlouvách, což se rovná boji s větrnými mlýny, by bylo mnohem prospěšnější zamyslet se nad následujícími otázkami:

1.      Za jakým účelem jste stavební spoření uzavřeli ? ( budoucí čerpání úvěru nebo jen čistě na zhodnocení volných prostředků?)

2.      Jaký časový horizontmáte k dispozici? ( kdy budete chtít nebo muset peníze nebo jejich část vybrat? )

3.      Jaký průměrný roční výnosdosáhnete na smlouvě za celou plánovanou dobu spoření? ( vyplatila se tato investice a zhodnotili jste svůj majetek? )

Pokud již při otevření smlouvy znáte odpovědi na tyto otázky a vstupní parametry tomu odpovídajícím způsobem nastavíte, může pro Vás být stavební spoření i dnes výhodným produktem. V příštím díle našeho zamyšlení nad stavebním spořením si společně objasníme  jaká je spojitost mezi časovým horizontem stavebního spoření a jeho výnosem.

01.06.2014 Krupa Březák s.r.o.