Vyhazujete peníze z okna spořením u pojišťovny?

Patříte také do skupiny klientů, kteří mají doma v šuplíku slušnou hromádku životních pojistek? Pak tedy zbystřete a udělejte si krátkou virtuální inventuru jejich přínosnosti a smysluplnosti. Pro zjednodušení se dají životní pojistky rozdělit do dvou skupin:

1) ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ RIZIKOVÉ

První skupina je z hlediska nákladovosti zcela průhledná. Nastavíme si požadované pojistné částky a přesně víme, co za ně platíme. Můžeme kdykoliv pojistku přehodnotit, změnit nebo vypovědět a přejít k jiné pojišťovně (samozřejmě s odpovídající výpovědní lhůtou), pokud najdeme na trhu lepší podmínky. Nejsou s tím spojeny žádné vícenáklady. Tento typ životních pojistek plní původní podstatu a jediný smysl pojištění – zabezpečení proti nenadálým událostem, které mají negativní dopad na naše zdraví a následně na naši peněženku.

2) ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ SE SPOŘENÍM

Druhá skupina, pojistky spojené s odkládáním peněz za účelem zhodnocení, je z pohledu přínosu pro klienta problematická. Typickým příkladem pro tuto skupinu jsou investiční životní pojistky. Bohužel je tento produkt asi nejčastějším zástupcem životních pojistek v našich domácnostech. Zástupci všech možných prodejních kanálů je prodávají s přibližně následující argumentací: „ Pojištění Vás vyjde levně, navíc si k tomu můžete spořit a pokud bude třeba, kdykoliv můžete i vybírat. Je to možnost, jak nadprůměrně zhodnotit peníze a stačí i tisíc korun měsíčně, abyste byli v důchodu korunoví milionáři.“ S takovou nebo podobnou argumentací jste se jistě již setkali, pokud nějaké „investičko“  vlastníte. Srovnejme si tuto argumentaci s realitou:

Levné pojištění - Ano, ale...    Na rozdíl od klasické rizikové pojistky se u „investička“ cena za riziko přepočítává každý rok podle aktuálního věku klienta. V praxi to znamená, že pro mladého člověka vychází pojištění velmi levně, s přibývajícím věkem se ale  cena za riziko navyšuje. Klient to většinou ani nepostřehne. Pojišťovna ho neinformuje, že si z jeho pravidelné platby (složené z platby za riziko + platby na spoření) odebírá na rizika stále větší částku.

Možnost spoření - Nejen možnost, ale především povinnost. Každá pojišťovna má stanovenu minimální částku na spoření, většinou 300 – 500 kč měsíčně. Nelze vynechat a neposlat nějaký měsíc platbu. Ihned by následovaly upomínky, sankce a za několik měsíců i ukončení celé smlouvy ze strany pojišťovny, s čímž je většinou spojena finanční ztráta pro klienta.

Možnost kdykoliv vybírat ( flexibilita spoření ) - Zde platí opět: Ano, ale…  Nikdy nelze vybrat 100% aktuální kapitálové hodnoty investičního účtu. Pojišťovna si vždy něco „přidrží“. Jsou to například takzvané nesplacené počáteční náklady spojené s uzavřením smlouvy nebo suma odpovídající několika měsíčním platbám za rizikové pojistné. Výběr tedy není nikdy pro klienta zcela bezbolestný a často je to doslova šok, jak je celková suma k výběru okleštěná. Navíc mají některé pojišťovny podle svých pojistných podmínek i několik týdnů na vyplacení a na peníze se může čekat i déle než měsíc.

Nadprůměrné zhodnocení peněz - Teoreticky je to možné. Prakticky neznáme žádného klienta, který by na investičním pojištění slibované miliony skutečně vydělal. Důvodem nejsou špatné cílové fondy, do kterých pojišťovna prostředky směruje. I ty výkonnostně slabší dokážou vydělat víc než běžné bankovní produkty.

DŮVODEM PRO ŠPATNOU VÝKONNOST JSOU DOBŘE UTAJENÉ POPLATKY ZAPLACENÉ POJIŠŤOVNĚ!

Kromě běžných poplatků spojených s investováním do fondů, si pojišťovny účtují další poplatky za správu investice pro sebe. A ty nejsou zrovna malé. Naopak  jsou podstatně vyšší, než poplatky spojené s přímým investováním do fondů. Klient tak platí při investování přes pojišťovnu zdvojené poplatky. Dva příklady neopodstatněných poplatků:

Náklady spojené s uzavřením a správou smlouvy  -  Dosahují přibližně 200% z roční platby do pojištění. Jinými slovy, pokud si do investičního pojištění posíláme třeba 3.000 kč měsíčně, je prvních 72.000 kč „vyhozených z okna“. Zní to neuvěřitelně, ale je to holá skutečnost. Není vůbec výjimkou, že díky tomuto poplatkovému systému někteří klienti v prvních letech platí jen pojišťovně a na svém účtu mají reálnou nulu.

Poplatky za vedení účtu  -  Za to, že pojišťovna „přepošle“ platbu klienta dál na nákup fondů, si účtuje běžně částku 30 – 50 kč měsíčně.

Znovu musím upozornit na to, že kromě těchto poplatků pojišťovně se pak ve fondech platí standardní fondové poplatky. Není tedy divu, že výsledky na účtu investičního pojištění jsou žalostné. Přehodnoťte svá investiční životní pojištění pohledem reálné výkonnosti. Je lepší ukončit produkt, který přináší užitek jiným.

Pokud chcete opravdu z vývoje na trzích dlouhodobě profitovat a nejste zrovna burzovní makléř, doporučujeme přímou investici do otevřených podílových fondů, která je vhodnou volbou nejen pro začínající investory. Informujte se u investičních specialistů, jak na to.

6.5.2015 autor: DMI-Investment